Jak to začalo?

Jednoho dne, tak dekádu zpět, když už jsem byla ze života hodně, ale fakt hodně unavená, vlastně mi ani nedával smysl, zastavily se moje oči na jednom pařezu - na tom nejmenším detailu:  tobolce mechu...a skutečně jsem uviděla barvy, zavnímala nežnost a hebkost... Něco se mě dotklo, něco v uvnitř ožilo... Od té doby jsem trávila v přírodě mnohem víc času a sem tam nějakou tu její pestrobarevnou krásu zachytila... Byly to okamžiky klidu, přítomnosti a spojení. 

Když jsem se postupně spřátelila tímto novým způsobem s přírodou, setkala se úplně nově i s jejími cykly, spřátelila jsem se také s důležitou částí sebe sama, která na to už dlouho čekala...