Proces životní integrace - LIP

Morning.jpg

To, po čem jako lidé vnitřně nejvíce toužíme, je být v míru sám se sebou a se svou jedinečností.

Žít ji, nechat ji skrze sebe žít a zároveň být v pravdivém, živém spojení s dalšími lidmi a se světem.

Být ve spojení s tím, co nás zahrnuje a zároveň přesahuje.

S tím, co nám dává pocit, že jsme součástí života.

Života, kde máme své místo, které nám dává smysl a naplňuje nás zevnitř.

Abychom se dokázali více uvolnit do stavu, kdy se cítíme životem podporováni a neseni.

Naše emocionální, nebo mentální nepohoda, opakující se vztahové neshody, fyzické, nebo finanční potíže často ukazují na to, co se chce v našem životě projevit, žít jinak, nově.

Tak, abychom se dostali do míru s tím, kým jsme.

To jsou zásadní témata, se kterými pracuje Proces Životní Integrace - LIP - objevený a vyvinutý skvělým německým terapeutem a konstelátorem Wilfriedem Nellesem.


Více o Procesu životní integrace (LIP - Lebens Integrations Prozess) :

TERAPEUTICKÁ dimenze LIPu spočívá v tom, že se zabýváme psychickými zátěžemi, pokud se v pracovním procesu ukáží. Nehledáme je cíleně, ale pracujeme pouze s tématy, které se nám samy ukáží.

INICIAČNÍ úroveň spočívá v tom, že LIP zrcadlí člověku jeho současnýn stav vědomí a především také jeho vnitřní potenciál a umožňuje a ulehčuje přechod do dospělého vědomí.

ZE SPIRITUÁLNÍHO hlediska je LIP - pokud pohlížíme na celý život jako na pohyb vědomí - procesem, ve kterém není subjektem člověk, nýbrž duše. To znamená, že každý jednotlivec je pouhým výrazem duchovního pohybu, který nedokážeme uchopit ani pochopit. S tímto postojem také nejsou terapie a přechod do dospělosti žádnými procesy, které bychom dělali, jsou pouze něčím, co můžeme vpustit do našeho vědomí. Odehrávají se koneckonců samy od sebe.

Z vnějšího pohledu nová forma terapeutické práce s konstelacemi. Nové jsou u ní dvě věci:

Za prvé tu, narozdíl od rodinných nebo systemických konstelací, nejde o vztahy k druhým lidem nebo místo a roli ve skupině (systému), ale čistě a jen o jedntlivce a jeho vnitřní postoj sama k sobě, ke své minulosti z perspektivy Tady a Teď.

Za druhé jsou zástupcům v konstelaci LIPu přidělena pevná místa, která nesmějí opustit. Tato místa vyplývají z mé teorie o vývoji lidského vědomí a v ní popsaných (sedmi) stupňů života a vědomí. Zástupci zde reprezentují dítě v lůně (stupeň 1), dítě (2) a dospívajícího (3). Klient sám stojí na místě dospělého (4).

To je vnější forma. Rozhodující je však psychologický úhel pohledu, z něhož je tato forma aplikována. Tento pohled je rovněž nový a odlišný od téměř všech terapeutických metod. Za prvé je založen na pochopení, že náš život a vše, co se v něm stalo (tedy naše osobní minulost i minulost našeho původu a rodiny), je naprosto bez jakékoli alternativy, a že je tedy v tomto smyslu všechno „správně“ tak, jak to je a jak to bylo. Za druhé se řídí poznáním, že minulost neexistuje – kromě v naší hlavě. Pouze si ji konstruujeme. Jednoduše není! Minulost je to, co pominulo, a když to pominulo, tak už to neexistuje. Vše, co existuje, je teď.

U LIPu se nejedná o žádnou teorii, ale o důslednou vůdčí linii praktické práce, což tak může být bezprostředně uviděno a prožito ve vztahu k vlastnímu životu. Veškerá pozornost je zaměřena na Teď, na uvidění a přijetí toho, co je. Díváme se sice na předchozí stupně života, ale pouze tak, že to, co se ukáže, zvnitřníme (to znamená že to přijmeme do nitra bez jakéhokoli snahy to měnit). Příčina problémů není spatřována v událostech samotných, ale pouze a jen v tom, jaký k nim máme postoj nyní.

Proto pracuji jen s Teď. Nenarozené dítě, dítě a dospívající jsou ponecháni takoví, jací byli, jejich minulost je ponechána taková, jaká byla – bez litování, bez výčitek, bez lítosti, beze studu. Když je takto necháme, tak se zklidní a naprosto uvolní. A tím se uvolní i napětí v dospělém klientovi a dostane se do souznění sám se sebou, takový, jaký je dnes a se vším, co ho sem dovedlo.

Tím se uvolní neuvěřitelná síla, která když se začne rozprostírat, vede k hluboké radosti a klidu. Zároveň se klient dostane do kontaktu s tím, co v něm je zaseto jako (duševní) semínko: se svým zcela vlastním, původním potenciálem, a uvolní se i cesta k jeho rozvíjení.